Mám za to, že praxe častokrát ukáže mnohem více než tisíce řečí. Tyto řeči mohou totiž být i plané.
Když jsem před lety ve své firmě obsazoval manažerské pozice, na kterých mi obzvláště záleželo, v yzýval jsem často – pod určitou záminkou – horkého kandidáta, aby mě svezl autem. Styl řízení vozu o vás sice neprozradí všechno, ale mnohé ano. Kdo řídí přeopatrně, neměl by na manažerskou pozici vůbec pomýšlet. Obezřetnosti, ale není nazbyt ani u šoférů, co řídí až příliš suverénně. Příliš ostré lokty, náramná naléhavost a tak podobně, už pokazily nejeden slibně se rýsující obchod.
Beru to tak, že Řecko šanci dostalo. Mělo možnost ukázat, co v něm je. Už takřka patnáct let „šoféruje“ v rámci projetu zvaného eurozóna. Při úvodním kole „pohovoru“, to už se dnes ví, fixlovalo. Bez pomoci mágů z Wall Streetu by euro nikdy nepřijalo. Nesplňovalo by kritéria. Ta týkající se dluhu. To oni, ti mágové, vymysleli, jak fixlovat, jak dluh účetně umáznout – a zároveň se nedostat za hranu zákona. A ano, Brusel podle všeho pořádně přivřel oči.
