Bojíme se vlivu Číny, bojíme se Islámského státu, bojíme se Ruska, bojíme se nárůstu vlastního xenofobního extremismu. Tyto strachy jsou tak časté, že se hodí otázka − proč přesně a čím přesně se cítíme ohroženi? Bojíme se zjevně toho, že nás cosi cizího převálcuje, že nebudeme moci zůstat sami sebou, že nám někdo − nebo něco − vezme naše svobody.
Není to ale také zároveň proto, že se sami − jako západní civilizace − cítíme být jakýmsi způsobem velice slabí, bezbranní? Cítíme se bezbranní, protože máme málo zbraní či slabé zbraně? Potom tedy zbrojme. Ale vzhledem k tomu, že těchto hlasů je v seriózní debatě mizivě, asi zde nebude ležet jádro problému.
